____________________


Ukázka z knihy:

Kapitola IV: Snový život

Obrazy snu, jeho dramatický průběh • Obraz rozpouštějící síly snu: sklenice vody, v níž se rozpouští sůl • Neoprávněné aplikování přírodních zákonů na kosmické poměry • Arrhenius (nebulium) • Sen v opozici k přírodním zákonům • Chaos • Kvintesence • Astrální tělo osvobozené od přírodních zákonů • Já pracuje v noci na přípravě budoucího duchovního bytí, kdy mravní impulzy mají sílu přírodních zákonů • Sen jako okno do duchovního světa

Mezi bdělý život člověka a jeho život ve stavu spánku, o nichž jsem vám v minulé úvaze mohl alespoň něco nastínit, se začleňuje život snový. Tento snový život, který může mít pro bezprostřední skutečnost všedního dne význam jen velmi nepatrný, má ovšem ten největší myslitelný význam pro hlubší poznání světa i člověka. Snový život má tak zvláštní význam nejen proto, že jeho význam musí být v duchovní vědě, o níž je zde řeč, plně oceněn, aby bylo možné přejít od snu k některým dalším úvahám, ale také proto, že představuje takříkajíc kout, kterým do tohoto obvyklého světa prosvítají ještě jiné světy, než je ten, který člověk prožívá v bdělém stavu. A člověk je tak často právě tajuplnou podobou snu upozorňován nejen na to, že v pozadí nebo i v popředí jemu přístupného světa existují ještě jiné světy, ale i na to, jaká by asi mohla být povaha těchto světů.

Na druhé straně je však neobyčejně obtížné do celého tohoto tajuplného snového života proniknout z pozice vyššího vědomí, neboť sen je v životě mocí, která člověka může uvést do největší myslitelné iluze. A právě v případě snu budeme mít sklon mylným způsobem vztahovat na svou skutečnost to, co iluzivně vstupuje do života. Postupujme nyní tedy tak, že budeme vycházet i z toho, co jsem již řekl o životě ve spánku a rovněž o opakovaných pozemských životech.

Příkladem, který se v té či oné podobě ve snovém životě stále opakuje, je sen, kdy uděláme něco, u čeho bychom si v bdělém životě nemohli ani pomyslet, že bychom to nějak udělali, tedy něco, co bylo v našem dosavadním pozemském životě zcela za hranicí našich možností. Pak se nám zdá, že to, co jsme vyrobili, nemůžeme najít, a jako zběsilí hledáme tu ztracenou věc, o níž si myslíme, že jsme ji vyrobili.

Podívejme se na tento příklad konkrétněji. V této formě, kterou jsem popsal, tak či onak obměněné, se to objevuje ve snovém životě každého člověka. Podívejme se na to konkrétně. Řekněme, že nějakému krejčímu se bude zdát – přestože je to jen úplně malý krejčí pro obyčejné lidi z malého města – že ušil slavnostní kabát pro samotného ministra. Má z práce na kabátě velmi příjemný pocit, jako by tu ten kabát už byl. Vzápětí se však nálada snu promění a on všude ten kabát hledá, když ho má odevzdat ministrovi, ale nikde ho nemůže najít.

Tady máte sen, který se odehrává v podobě, v níž to dotyčný člověk sice v životě vykonat nemůže, dokáže si to však docela dobře představit a chová to v sobě jako přání v pozemském životě, který teď vede. Provést tu věc nemůže, protože je zkrátka jen malý krejčí pro obyčejné lidi na malém městě a takový kabát u něj objednat nelze. Ale někdy možná jeho odvážnými denními sny prošlo přání takový kabát zhotovit. Možná to ani nedovede, ale stane se to přáním jeho denních snů.

Co je základem tohoto obrazu? Jeho základem je opravdu něco skutečného. Když je člověk ve spánku svým Já a astrálním tělem mimo fyzické a éterné tělo, nachází se v bytosti, která prochází opakovanými pozemskými životy. Tím, co vnitřně působí, co je vlastně během spánku ve vlastní bytosti člověka vnitřně činné, je Já a astrální tělo. To nemusí mít ve svých zážitcích pouze vzpomínku na právě prožitý pozemský život, ale může mít vzpomínky i na jiné pozemské životy. A nevyprávím vám o nějakém hypotetickém předpokladu, ale o něčem, co naprosto patří do oblasti skutečnosti, o níž mluvím. Je tedy možné, že dotyčný krejčí se kdysi – v dřívějším pozemském životě, řekněme ve starém Římě – účastnil obstarání nějaké zvláště nádherné tógy. Dokonce tehdy ani nemusel být krejčím, ale třeba sluhou nebo možná přítelem nějakého římského státníka. Jeho osud ho možná právě tím, že měl tenkrát tak živé přání uvést svého pána před světem co nejdůstojnějším způsobem, přivedl v této inkarnaci k jeho povolání.

Pro celkový lidský život mají totiž neobyčejně velký význam právě přání, myšlenky. A tak může vzpomínka na to, co člověk tímto způsobem prožil v dřívějším pozemském životě, prostupovat jeho duši a ducha, jeho Já a astrální tělo. Ráno pak, když se člověk – jak jsem to včera jen v náznaku ukázal – ponoří svým Já a astrálním tělem do těla éterného a fyzického, tehdy se duše, která před okamžikem ještě spočívala ve vzpomínkovém prožívání krásy oné státnické tógy, ponoří do představ, jež dotyčný krejčí může mít v nynějším pozemském životě; ty spočívají v jeho éterném těle. Tady se teď městná to, co bylo ještě před okamžikem prožíváno ve spojitosti se starým Římem; to se tady teď městná. Má se to dostat do představ, které ten krejčí může mít ve dne. Ve dne si ovšem jenom představuje, že zhotovuje šaty pro lidi na malém městě.