Jak (pře)žít s médii

Domov, rodina, výchova|Sociální vztahy, ekonomika

Cena:214.00
Sleva 10 %

 

Vázaná, barevné grafy, počet stran 240, běžná cena 238 Kč, ušetříte 24 Kč (sleva 10 %) 

 

Předmluva


My lidé spolu mluvíme – proč je to tak důležité?

 

Nejpozději jsme-li jednou delší dobu úplně sami, si uvědomíme, jak silná je naše potřeba výměny názorů s jinými lidmi. Je to řeč, co člověku umožňuje sdělovat své myšlenky, pocity a city jinému člověku, respektive slyšet, co žije v duši jeho protějšku. Řeč člověka osvobozuje z jeho samoty a staví most od člověka k člověku. Řeč je základem, na němž může vyrůst lidské společenství, a je zároveň jeho schránou.
Původ lidské řeči se ztrácí kdesi v šerém dávnověku. Když se předkové člověka napřímili a jejich ruce se uvolnily pro jiné činnosti, mohly se také vytvořit anatomické předpoklady řečových orgánů. A s řečí bylo člověku dáno médium, jehož prostřednictvím a jehož pomocí mohl rozvinout myšlení.


Vzpřímená chůze, rozumějící mluvení a věcné myšlení jsou tři základní schopnosti člověka, jimiž se jako člověk vyznačuje.


Na základě svého myšlením podmíněného porozumění světu a své vynalézavosti vytvořil člověk pomocí volně používaných rukou svět techniky. V uplynulých dvou staletích vynalezl stroje, které mu dovolily rychle překonávat vzdálenosti: železnici, automobily, motocykly, letadla, vysokorychlostní vlaky atd. V těchto strojích manifestoval vlastní schopnost pohybu: dá se říci, že stroje se naučily „chodit“. Potom vynalezl přístroje, které dovedou konzervovat jeho řeč nebo ji přenést na velkou vzdálenost – stroje se naučily „mluvit“. Nakonec zkonstruoval zařízení, která ho zbavila nutnosti, aby sám uskutečňoval mechanické myšlenkové pochody: stroje se naučily „myslet“.


Tak se dnes člověk nachází uprostřed technického světa, který sám vytvořil a kterému vtiskl obraz svých prazákladních lidských schopností. Každodenní konfrontace s „chodícími“, „mluvícími“ a „myslícími“ lidskými výtvory člověka zpětně ovlivňuje. Používání těchto přístrojů mění jejich uživatele. Jenže jaké jsou to změny?


Uwe Buermann se touto důležitou otázkou zabývá v oblasti komunikační technologie. Ptá se, zda, a pokud ano, potom jak nové technické dorozumívací prostředky ovlivňují způsob mezilidské komunikace. Výzkum, který provedl v rámci práce Institutu pro pedagogiku a smyslovou a mediální ekologii (IPSUM), mu umožnil tuto důležitou otázku studovat. Vedle kvantitativních změn ho přitom zajímaly především méně uchopitelné kvalitativní změny komunikace. Navíc zkoumá i možné příčiny.
Uwe Buermann zároveň upozorňuje, že vedle myšlenkového obsahu komunikace musíme brát v úvahu ještě hlubší úroveň rozhovoru: v mluvení přichází v každém člověku ke slovu také potřeba být vnímán. „Chceme být rozpoznáni a přijati ve svém vnitřním jádru.“ (s. 140)


K tomu, aby člověk mohl být vnímán, je nutná pozornost druhého člověka. Skutečný rozhovor mezi lidmi předpokládá vůli k vzájemné pozornosti, zájem o to, co má druhý na srdci.


K důležitým základním potřebám člověka patří, aby se mu dostávalo pozornosti. Zdravý vývoj dítěte závisí na tom, zda je lidmi ve svém okolí vnímáno. Děti a mladiství potřebují lidi, kteří je budou vnímat a brát vážně, kteří jim budou znovu a znovu věnovat nedělenou pozornost.


Avšak nejen děti a mládež, ale také mnoho dospělých se setkává s tím, že jim je věnováno příliš málo pozornosti. Naše současná kultura je poznamenána hlubokým pocitem nedostatku pozornosti. Uwe Buermann v knize vedle mnoha jiných věcí ukazuje, jak je při způsobu, jakým zacházíme s informačními a komunikačními médii, tento nedostatek pozornosti hnací silou. Touha být vnímán, tiché volání o pozornost se ukazuje v mnoha jevech mediální a informační společnosti.
Autor však nezůstává jen u (podrobné) analýzy současnosti, ale popisuje navíc – také na základě své zkušenosti pedagoga vyučujícího mediální nauku – možnosti kompenzace těchto deficitů. Poukazuje na šance výchovy a sebevýchovy vedoucí k suverénnímu a kompetentnímu zacházení s médii.


Uwe Buermann se v této práci věnuje jedné z ústředních otázek dalšího vývoje lidské kultury, otázce, jíž bychom měli věnovat maximální pozornost. Proto velmi doufám, že se kniha setká s mnohostranným zájmem.

Dr. Edwin Hübner

 

 

 

Úvod k českému vydání


Téma médií se týká nás všech, neboť v málokteré oblasti se praktikovaná globalizace ukazuje tak zřetelně jako v této. To platí především pro komunikační média. Sotva ještě existuje země, v níž by člověk nemohl telefonovat mobilním telefonem, a také internet je přístupný stále většímu počtu lidí.


Když jsem pracoval na této knize, prováděl jsem anketu a psal tyto texty, měl jsem přirozeně na mysli především vývoj v Německu. V neposlední řadě i proto, že jsem při své práci se žáky různých škol mohl bezprostředně vnímat odehrávající se změny.
Již několik let pravidelně pobývám také v České republice; přitom jsem musel konstatovat, že zde jsou patrné stejné fenomény. Samozřejmě, že existují jemné rozdíly, a bylo by zajímavé podrobněji je rozpracovat. Nicméně má tato kniha i u vás své opodstatnění a velmi mne těší, že vám nyní bude dána k dispozici. Kéž by i pro vás byla pomůckou v utváření cest, aby i vaše děti prošly médii „s čistým štítem“.

Kiel, 9. listopadu 2008, Uwe Buermann